Zaregistrovalo se 48 závodníků :

• 32 do kategorie mužů
• 8 do kategorie žen
• 8 do kategorie junior

Po tradičním zahájení a upřesnění tratě se mohlo odstartovat.

Kvalita vody v pískovně sice nebyla úplně ideální, ale závod je závod – člověk si nemůže vybírat jako na dovolené u moře. Díky rannímu ochlazení byla voda dokonce teplejší než vzduch, takže vstup do ní nebyl žádný problém. Horší to bylo s její hloubkou. Většina závodníků totiž disciplínu „plavání“ absolvovala převážně chůzí. Jak po závodě poznamenal Václav, bude muset pro příště změnit lokalitu plavecké části. Byl totiž značně rozhořčený, že ho během plavání předběhlo hned několik závodníků…

Následovala cyklistická část. Kromě náročnějšího výjezdu z pískárny vedla trasa přes Jemčinu a dále Jemčinskými lesy. Cesty byly celkem v pořádku, jen je po ranním dešti pokrývala pořádná vrstva bláta. Není tedy žádným překvapením, že většina borců dojela do cíle s výrazným hnědým pruhem přes celá záda. A pokud mohu dát jednu dobře míněnou radu – v takových podmínkách rozhodně nejezděte těsně za soupeřem. Tuto teorii jsem si osobně ověřil v praxi a mohu potvrdit, že to moc příjemné není.

Během jízdy jsem dojel Jirku Hrádka, který si stěžoval, že má „rozsekanou prdel“ a že dnes rozhodně není ve formě. Společně jsme dorazili do depa v Plavsku a vydali se na závěrečnou disciplínu.

V tomto tandemu jsme doběhli až do Roseče, k hostinci U Jitky. Cestou se nám ještě podařilo předběhnout dva soupeře, takže jsme měli do cíle o důvod víc běžet s úsměvem.

V cíli nás čekala zasloužená odměna – odpočinek a vychlazené pivo. Poté následovalo zpracování výsledků a slavnostní vyhlášení vítězů. Do síně slávy uvedl Luboš Kozel za deset účastí Vlastislava Jeremiáše a Václava Brašničku.